Total War Attila: Těžký začátek kampaně za Dány

Velká kampaň je těžká i na normal obtížnost. AI se vůbec nehrne do aliancí nebo obchodování a dokáže velmi dobře využít každou příležitost.

Kampaň za Dánsko jsem začínal třikrát. Poprvé jsem s krvavými ztrátami v prvním tahu dobyl nepřátelské město a mé opuštěné hlavní město okamžitě zabrali Jutové. Podruhé jsem si diplomacií ohlídal Juty, vyhrál jsem dvě tři bitvy - a pak podlehl Anglům, kteří si počkali a vychutnali si moji oslabenou armádu.

Všechny bitvy jsem si užil - vypadají vizuálně parádně. Ale žádné vítězství tu není zadarmo. Hra je vybalancovaná, když se třemi tisícovkami zaútočím na 1500 nepřátel, tak za to zaplatí mých nejméně 1000 mužů. Laciná vítězství neexistují.

 

Je třeba myslet na zadní vrátka, pomalu budovat sílu a sdružovat armády dohromady, tak abych měl v rozhodujících bitvách po ruce posily.

Vysoce výhodné jsou obléhací prostředky: jeden katapult dokáže zázraky nejen při obléhání, ale i při obraně města.

Obojživelné operace jsou fajn, ale námořníků je na lodích celkem málo - méně než polovina oproti pozemním jednotkám. Bohužel mají námořníci zatraceně málo šípů.

Když se výsadek vylodí uprostřed nepřátelského města, zatímco se obránci tísní na hradbách, nepřítele to jistě nepotěší - ale pro rozhodující účinek je třeba obojživelnou diverzi sladit s útokem pozemních jednotek.