From Dust: Dohráno, 8/10

From Dust je skvěle udělaná božská strategie. Hodně mi připomněla Populous: i tady si hráč hraje na boha divošského kmene a snaží se jej ochránit před přírodními silami.
Přírodní síly jsou tu nevídané: sopky, oheň, zemětřesení, voda v podobě záplav, tsunami i dešťů. Funguje to skvěle: terén se dá modifikovat, hráč jej může ovlivňovat pouze nabíráním a vysypáváním vody, lávy a hlíny. Vedle toho je k dispozici několik silných kouzel - zrosolovatění vody, silné vypařování anebo uhašení všech požárů.
Takže se vesele staví zdi ze ztuhlé lávy, které chrání vesnici před novými proudy lávy, zahrazují se ničivé řeky anebo se naopak přemosťují úžiny mezi ostrovy, pustina se zelená anebo hoří plamenem.
Síla hry je v neuvěřitelné variabilitě. Herní mapa se vlivem působení přírodních sil dokáže naprosto proměnit. Některé z pozdějších misí začínají na maličkatém ostrůvku, a než jsem misi dokončil, bylo tam mohutné souostroví s obrovským zkroceným vulkánem uprostřed. jedna z misí začala jako obrovský kráter a na konci to byla kvetoucí hornatá krajina se sopkou a řekami. Čistá radost!
Nádherně tu fungují přírodní procesy, jako je zvětrávání nebo vodní eroze. Mořské tsunami dokáže vesnici spláchnout jako nic, pokud se neobklopí zdí z lávy anebo se vesničanům nezajistí vodoodpudivé kouzlo.
Hodně potěší, že mise lze řešit více cestami. S některými misemi jsem se docela vyřádil, jen abych zajistil, že mi láva poteče tam kam já chci.
Pozdější mise jsou docela náročné, než člověk pochopí, jak to má udělat, musí i několikrát restartovat. To mě bavilo.
Trošku mě zklamala krátká délka hry. Základní kampaň jsem měl hotovou za čtyři dny hraní, a to jsem to nijak nehrotil. No dobře, bylo v tom nedělní odpoledne, ale i přesto bych si uměl představit delší hru s větším množstvím přírodích sil a kouzel. Ten engine by to klidně unesl.
Je fakt, že jsem hru koupil na Steamu za laciný peníz, ale stejně bych si uměl představit alespoň dvojnásobek misí.
Kromě základní kampaně jsou ve hře Challenges - plnění úkolů na čas. To hrát nebudu, to mě nebaví.
Za mě 8/10. Za originalitu bych dal i 10/10, ale srážím dva body za krátkou kampaň.

Gears of War 3: Sbohem, Dome!

Dominic Santiago. Dom. Nejlepší parťák.
Dom provázel Marcuse Fenixe celou sérií Gears of War. Bezpočtukrát Marcusovi zachránil zadek nebo ho léčil pod palbou. Byl to Dom, kdo byl u prvního killu Brumaka. Dom utíkal před Berserker a procházel střevy obřího červa v druhém díle. Dom, velký bojovník se zlomeným srdcem, který nikdy nerozdýchal smrt své manželky a dětí.
V Gears of War 3 zavítá Dom do svého rodného města Mercy.

Scéna u rodinného hrobu, kam Dom přináší amulet své mrtvé manželky, patří mezi ty nejlepší, jaké jsem ve hrách viděl.
A pak už přišel útěk z města a velký útok Locustů, který Dom zadržel jen za cenu vlastního života. Najel do největšího hnízda Locustů cisternou plnou paliva.

Gears skvěle pracují s postavami. Je fascinující, jak dobře umí podat takové zdánlivé klišé, jako je hrdinská smrt nejlepšího parťáka. Člověk věří Marcusovi Fénixovi každé slovo, protože Marcuse ve hře to bolí a dává to všem kolem sebe najevo.
V tom je velikost Gears of War. Ne v akčních řežbách, protože dobrých akcí jsem viděl spousty. Velikost je v těch postavách, v tom, jak lidsky hra umí podat i ty šílené testosteronové svalovce s puškami, kteří se brodí po kolena v krvi a rozřezávají nepřátele motorovou pilou. A přesto každý z nich je neopakovatelný a má svůj charakter, nese si své bolesti a svou tíhu.
Mám nedobré tušení, že Dom není poslední z Gears, který to v tomhle díle koupí. Nečetl jsem spoilery, tak se nechám překvapit.
Sbohem, Dome!

Gears of War 3: Řežba roku

Gears of War je bez debat kultovní série. Jedničku jsem hrál napřed na PC a pak v coop módu na Xboxu. Totálně mě chytla a nepustila.
Druhý díl jsem hrál na Xboxu v coop módu, a opět to byl extatický zážitek.
Třetí díl vyšel teď nedávno. A je to jako vklouznout prsty do staré známé rukavice: hra začíná opět ve vězení, Marcus Phoenix musí znovu navléknout těžkou zbroj, do ruky vzít lancer s motorovou pilou a jít zachraňovat svět.
Po kataklyzmatu z předchozích dílů už ze světa, pravda, mnoho nezbývá: maličké opevněné enklávy přeživších lidí se zuby nehty drží při životě a brání se proti tradičním nepřátelům Locustům a novým nepřátelům Lambent (Světlušky). Ty se vyznačují svítící fluorescencí, hrůznými mutacemi a ničivými explozemi po smrti.

A jak se to hraje? Bezpochyby a na první pohled je trojka Gears pastva pro oči, mnohem výpravnější podívaná než předchozí díly. Je našlapaná grafickými efekty, až je to někdy možná na obtíž, protože v záplavě efektů se snáze ztrácí přehled po bojišti.
Co se týká vlastních bitev, řekl bych, že jsou leckdy frenetičtější. Nepřátel se rodí opravdové hory a člověk neví, kam dřív skočit. Přijde mi, že v jedničce a ve dvojce byly častější taktické přestřelky, kdy se obě strany kryly a nespěchaly. Vystrčit hlavu zpoza krytu bývalo leckdy koledováním si o nucený restart. Tady je to obvykle mnohem větší řežba a na nějaké taktizování zpravidla není moc čas, je to spíš o palebné síle.
O poznání aktivnější jsou tu i parťáci, pohybují se po bojišti, nabíhají dopředu a když mého vojáka nepřátelé na chvíli odstaví, tak to klidně dočistí sami.
Hodně kvalitně jsou udělané animované sekvence mezi kapitolami. Jako oslí můstky mezi levely fungují svěle. Ani zdaleka nejsou samoúčelné, výborně staví příběh a dokreslují atmosféru.
Aniž bych chtěl někomu dělat reklamu, je třeba poctivě říci, že hrát Gears bez microsoftího force-feedback gamepadu je poloviční zážitek. No dobře, tak tříčtvrtinový. To, jak force feedback reaguje na střelbu, zásahy a skluzy do krytu, dodává hře úžasnou šťávu. Funguje to tu stejně dobře, jako to fungovalo v předchozích dílech.
Jednu výtku k hratelnosti bych měl. Několikrát mi ve hře nastaly situace, kdy bylo nepřátel zkrátka moc, anebo byli na mě příliš silní. Stalo se mi několikrát, že jsem se pak nezmohl na nic, jenom na periodické chcípání trvající několik nepříjemných desítek sekund. Parťák mě vždycky oživil, já udělal pár kroků a už jsem zase ležel na zemi a čekal na oživení. Takové bitvy pak plně zvládli parťáci, zatímco můj voják buď ležel, anebo se zvedal. Pokud si pamatuji, stalo se mi to určitě při přestřelce před shozením výbušných brouků z mostu na leviathana ohryzávajícího křižník Raven's Crest, anebo při bitvě s běhající a narážející potvorou Flaming Berserker ve městě Anvil Gate.
Takovéhle momenty jsou opravdu otravné, nemám z nich dobrý pocit. Když už se něco zvrtne, tak by měl následovat restart, znovu a lépe, a ne to nechat za mě udělat UI.
Další věc, která mi trošičku nesedí, jsou boje s lidmi infikovanými Immulsion ve městě Mercy. Až moc mi to připomíná zombícké filmy, zvlášť když jdou s rozběhem pobíjet bajonetem. Tak to úplně neberu, to Gears nemají zapotřebí. Jsou to jen graficky efektní masová jatka, taktika veškerá žádná.
Abych té kritice dodal správnou perspektivu: tyhle věci jsou jen zanedbatelné drobnosti v celkové herní orgii, která se na hráče valí z monitoru. Gears 3 jsou úžasná, skvělá zábava a je opravdový požitek to hrát.