The Witcher 2: Dohráno - 10 z 10

Tak jsem dohrál Witchera. Finální část je celkem krátká. Odehrává se v městě Loc Muinne, kde probíhá summit králů a jejich čarodějů.

Spoiler warning: v tomto příspěvku celkem hodně vyzradím. Kdo to máte rozehrané, tak to dál nečtěte.

Protože jsem si zvolil spolupráci s lidmi, dorazil jsem do Loc Muinne s Vernonem Rochem. Vyskytuje se tu i král Henselt skterého jsem v předchozím příběhu ušetřil.
Celkem lehce jsem zvolil možnost jít na pomoc Triss, která byla v zajetí v táboře Niflgaardu. Než jsem se k ní dostal, byla to celkem slušná bitva.
Nedokončil jsem side quest na zabíjení gargoylů. Než se mi podařilo vyčistit všechna místa, kde se vyskytují, došel jsem na místo sněmu a odtud už nebylo cesty zpět.
S pomocí Triss jsme demaskovali čarodějku Sílu de Tancarville, která stála za vraždami králů. Ukázalo se, že je v žoldu Niflgaardu. (A taky se mi nepovedlo jí během hry dostat do postele. Zajímalo by mě, jestli je to možné při jiném stylu hraní).
Než jsem si to s ní mohl vyřídit, uprchla magickým portálem a přivolala draka, který zaútočil na celé shromáždění. Opět práce pro zaklínače.
Souboj s drakem stál za to. Napřed jsem ho musel pořádně zrušit, pak jsem na něj naskočil a dostal jsem ho. Zraněný drak se zřítil do lesa a nabodl se na trčící kmen. Kupodivu, dostal jsem na výběr, zda ho dodělám, anebo ušetřím. Rozhodl jsem se ho zabít. (Doufám, že to nebyla chyba - možná si ještě zkusím to přehrát jednou jinak).
Když jsem se vrátil do města, čekal tam na mě Otho. Rozpovídal se a zodpověděl mi všechny otázky. I tu o Yennnefer, která je podle všeho v zajetí v Niflgaardu. Rozhodl jsem se Otha nechat jít - poté, co mi slíbil, že už nebude vraždit a že už ho nikdy neuvidím. Nedá se nic dělat, můj Geralt je dost mírumilovný a lidi většinou šetří.
Zaklínač 2 je skvělá záležitost. Vysloveně si říká o to, zkusit to sehrát ještě jednou - anebo několikrát, aby člověk viděl, co všechno mohlo být jinak. Nemá to chybu.
Na můj vkus bych si uměl představit ještě jednu dvě kapitoly, ale to už bych byl asi příliš náročný. Jsem zvědav, zda se dočkáme nějakého většího DLC, anebo rovnou dalšího pokračování. Příběh v téhle hře rozhodně není uzavřen, spíše jen rozehrán. Těším se, co bude dál.
Hrozně moc se mi líbil příběh. Stojí na solidním základě Geraltova světa ze Sapkowského knih. Tvůrci tento svět skvěle rozvíjejí - faktem je, že tenhle příběh se odehrává poměrně dlouho po událostech popsaných v knihách a pár let po prvním dílu hry (mimochodem, zajímalo by mě, co zrovna Andrzej Sapkowski píše a jak moc se podílel na tomto příběhu).
Všechny questy jsou vychytané a vymakané, většina z nich nabízí více cest k dokončení a volba má nějaké dopady na další příběh. To je vyložená radost, asi vrchol toho, co chtít od příběhu v RPG.
Velice mile překvapilo množství a kvalita hraných sekvencí. Je to skvělé, dobře to vypadá a má to hlavu a patu. Tohle můžu.
Z hlediska hratelnosti bych snad vytkl to, o čem jsem tu už psal - Zaklínač 2 je nejtěžší na začátku a čím víc věcí má ve svém arzenálu, tím snadněji se to hraje. Je tam pár obtížnějších akčních momentů, ale nic, co by frustrovalo a nedalo se zvládnout.
Spoustu herních aspektů jsem naplno neprozkoumal - alchymii a magii jsem využíval vysloveně doplňkově, šel jsem především cestou meče. V závěru hry, když už jsem uměl skupinové finishing moves, to byla docela pastva pro oči.
Drak je zabit, Triss zachráněna, vrahové králů jsou rozprášeni. Geralt se naposled zadívá na město Loc Muinne.
Sečteno a podtrženo, u mě 10 z 10.

IPAD2: Slay - 8 z 10

Slay je super hra. Geniální v jednoduchosti. Hexová mapa je barevně rozdělená podle vlastnictví, každý hráč může ve svém tahu zabírat soupeřova pole a vytvářet jednotky podle toho, kolik má vlastních zdrojů. Může stavět obranné věže, anebo sloučit dva panáky na kopiníka (může zabíjet základní panáky a města), z kopiníka a základního panáka vyrobit rytíře (umí i zabít kopiníka a zabrat věž), posledním stupněm je baron(zabije vše až po rytíře, ale ne jiného barona).
Trik je v tom, že když soupeřové užerou příliš velký kus mého území, tak moje jednotky pojdou hlady. Totéž může nastat, pokud si nechám území zarůst stromy (ty se rozrůstají v každém kole). A to znamená zpravidla nenahraditelnou strátu a Game Over.
Obtížnost je tu stanovena pouze výchozím nastavením mapy. Na základní obtížnost je to celkem lehké. Na druhou už docela náročné. Na Hard jsem to ještě nikdy nedal a vydržel jsem nejvíc 15 tahů, než jsem to vzdal. Nejvyšší obtížnost jsem radši ani nezkusil.
Tleskám, tohle je skvělá hra. Navíc v základní verzi zdarma je asi 5 map pro každou ze čtyř obtížností, což představuje solidní porci zábavy.
Teď jsem vygooglil, že je tato super hra k dispozici i pro Windows. Vřele doporučuji vyzkoušet.

IPAD2: Jack of All Tribes

Jack of All Trades je hra z kategorie Time Management. Jde o optimální využívání zdrojů - panáků z kmene - v daném čase. Panáci plní úkoly - staví a upgradují budovy, odstraňují kameny, pěstují potravu anebo kácejí stromy, ale rovněž mají své potřeby - potřebují dostat najíst, v dalších misích pak i napít koktejlů, případně pobavit ohňostrojem, divadlem anebo svezením na ochočeném dinosaurovi. To vše se ovládá ťapáním na příslušnou budovu.
Občas se v misích objevují puzzle mezihry typu Hide and Seek - najít zadané předměty ze ztroskotaného letadla anebo létajícího talíře.
Hra má celkem sexy grafiku a mise jsou příjemně variabilní. Není to moc o taktice, spíše se počítá rychlé rozhodování a určování okamžitých priorit. Mise jsou poměrně rychlé, každá se dá zvládnout za 5-10 minut. Ideální zábava před spaním.
O příběhu se tu moc nedá mluvit, titulky dialogů na začátku misí hru spíše doplňují. Hra stojí na roztomilé grafice. Každá mise se dá dohrát bez jakýchkoliv problémů, ale stinout ji v daném čase, to už může být docela výzva. Jsem někde v polovině a zatím se bavím přiměřeně. Jako kratochvíle před spaním - beru.