Fable III: První dojmy

 Úplně prví dojem z Fable 3 byl smíšený. Tragikomicky laděné intro s ubohou slepicí semletou městem průmyslové revoluce balancuje na hranici vkusu a týrání zvířat. Ve srovnání s geniálním intrem Fable 2 s vrabcem v zimní krajině neobstojí. Tam, kde intro Fable 2 nabízelo údiv nad úžasnou pohádkovou grafikou, Fable 3 ukazuje průmysl a lidskou bídu. Cože, tohle jste udělali s mým milovaným Albionem?

První krůčky hrdiny- prince (princezny) po rodném hradě - rovněž moc neoslní. Komorník Jasper je sice geniálně nadabovaný Johnem Cleesem z Monty Python's Flying Circus, ale procházka po zámecké zahradě se nijak nevymyká standardu z druhého dílu. Je to dobré, ale rozhodně jsem z toho nepadl na zadek.

Hned v prvních minutách hry je hrdina vystaven osudové volbě - zlý královský bratr před něj postaví kruté rozhodnutí, zda nechat popravit nejlepší přítelkyni anebo několik vůdců vzbouřených poddaných.

Umím si představit, že pro někoho to může být trošku moc silný tabák. Pro mě je to ale opět důkaz geniality Petera Molyneuxe. Je příliš dobrý hráč na struny emocí, aby nevěděl přesně, co a proč dělá. 

Přiznám se, že při prvním hraní jsem poslechl naléhání idealistické přítelkyně a nechal ji popravit. Pak jsem pokračoval ve hře dobrou hodinu a půl, ale pořád mi to vrtalo hlavou - až jsem musel začít znovu a osudovou volbu změnit. Tak jsem zachránil přítelkyni a obětoval vzbouřené poddané - a jsem upřímně zvědav, jaký vliv to bude mít na další průběh hry.

Opět je to volba vyhraněná tak, jak to umí jen Peter Molyneux. Neexistuje dobré řešení, všechny volny jsou špatné a není vůbec jasné, která je méně špatná. Ve druhém díle to vyhrotil úplně stejně, ale až někdy ve dvou třetinách hry.

Fable 3 je hra o revoluci. I toto tématické zařazení mi přijde hodně odvážné. Na jednu stranu je prostředí sociálního konfliktu skvělou šachovnicí pro rozehrání epického příběhu, na druhou stranu působí výraznější levicové vyznění přece jen trošku jednostranně. Nicméně uvidíme, jsem teprve na začátku. Fable 3 stále umožňuje manévrovat na ose dobro-zlo v takové hloubce a úrovni komplexity, o které se ostatním hrám ani nesní.

Hned po úvodní krizi se hra začíná výrazně rozjíždět. První samostatné úkoly po útěku z paláce jsou zábavné a skvělé. Dungeony jsou neskutečně epické a chytlavé, je to čistá esence hratelnosti.  Postavy jsou vyhraněné, dialogy vtipné, grafika přesvědčivá, exteriéry rozlehlé a interiéry promakané. Se získáním přístupu ke zbraním a kouzlům hra získává skvělou dynamiku. Už se těším, jak to bude dál!

WoW: Mounti

Musím se pochlubit s nejnovějšími přírůstky do své stáje. Great Brewfest Kodo mi padlo při posledním Brewfestu. Chodil jsem poctivě celých čtrnáct dní každý den do Blackrock Depths zabít trofejního bosse - a dva dny před koncem eventu jsem se dočkal. Hned druhý den jsem to zkusil znovu - a padl mi Swift Brewfest Ram. Inu, když přeje štěstí, tak přeje pořádně :-). 

Dnes jsem získal dalšího vysněného mounta - Argent Hippogrypha. Je to odměna za získání 150 Champion's Seal. Jde získat až 10 pečetí denně, takže je to minimálně 15 dní práce. Při farmení pečetí jsem se naučil zabíjet sólo kostlivého draka Chillmawa. Je to opravdu krásný mount, podle mě nejhezčí létací mount ve hře.

WoW: Útok na Gnomeregan

S blížícím se datadiskem Cataclysm se ve hře začínají objevovat první náznaky chystaných změn. V Ironforge se začala otřásat půda pod nohama. A gnómové se vypravili znovu dobýt ztracený Gnomeregan.

Krásný quest chain začíná v Ironforge, pak se odehrává v Karazhanu při přípravě bojových strojů.

vyvrcholením je velikánská bitva před branami Gnomereganu a pak uvnitř města. Má to skvělý epický rozměr,měl jsem intenzivní pocit vtažení do děje. Samotnýboj není nijak náročný, je to spíše o prožitku, být u toho, prožít si epický event. Moc mě to potěšilo!

Arcania: Gothic 4 - První dojmy

Co se mi líbí:

• Diego a návaznost na předchozí díly
• lukostřelba
• stíny v dungeonech
• architektura vesnice
• concept art na nahrávacích obrazovkách (uvidíme, jestli ve hře to bude vypadat taky tak dobře)
• kostýmy
• ork

Co se mi nelíbí:

• přijde mi, že grafika při pohybu myši bez zjevného důvodu trošku zadrhává
• odfláknutá Level of Detail v přírodě (nové trsy trávy se objevují tři metry od hrdiny)
• špatné ukotvení nohou postav na podlaze (stačila by troška stínu!)
• skákání hrdiny (vypadá, jako by skrčil kolena a plaval vzduchem)
• mizerná/neexistující synchronizace animací obličeje a zvuku řeči
• nedotažená mimika (některým postavám při řeči vylézají zuby skrz tvář)
• motýli poletující v dešti
• stíny stromů v dešti vypadají stejně ostře jako při slunečním svitu

Nejsem si jistý:

• boj mi zatím přijde hodně arkádovitý, pomalé napřahování nepřátel před silným úderem je dost nelogické
• systém zkušeností - zatím jsem odehrál málo, abych mohl soudit

Castlevania: Lords of Shadows - epická rubačka

Castlevanii jsem chtěl jenom vyzkoušet. Hack'n'Slash hry - anebo hezky česky rubačky - moc často nehraju.  Tahle hra od Konami mě ale naprosto uchvátila. Je to snad první rubačka, kterou jsem si zahrál na Xboxu, a je naprosto skvělá!

Hrdina Gabriel chodí světem kolem roku 1000. Svět je ponořen do chaosu a bídy, lidé jsou vystaveni řádění temných sil - vlkodlaků, upírů a nejrůznějších magickcýh tvorů.
Na první pohled zaujme grafika. Hra šlape jako kytka, animace jsou krásně plynulé a herní prostředí je nádherně propracované. Radost pohledět!
Boje jsou značně akční. Hrdina umí spoustu komb, pomocí kterých si poradí s hordami nepřátel. Ve specifických situacích pak hra využívá oblíbený prinicip "teď zmáčkní A, abys uhnul" - "teď mačkej X, aby ses dostal ze zajetí vodního démona". Na PC na tohle nejsme moc zvyklí, ale funguje to moc dobře.

Hra je úžasně hratelná. Díky totální linearitě si designeři mohli vyhrát se správným dávkováním jednotlivých příměsí a zvládli to na jedničku. Bojové akce, kdy krev stříká z monitoru a hrdina hází jedno bojové kombo za druhým, střídají klidnější skákací nebo lezecí sekvence, případně puzzle.

Mám odehráno pár hodin a zatím jsem ze hry nadšený. Nahrávací sekvence mezi jednotlivými úrovněmi jsou vyplněny vemlouvavým hlasem Patricka Stewarta, který v roli staršího paladina komentuje hrdinův postup hrou. Funguje to znamenitě a podporuje to herní atmosféru.

Prostředí je hodně variabilní. Úvodní bitva ve středověké vesnici v noci v dešti byla následována jízdou lesem na kouzelném koni, pak cesta přes močály do kouzelné země prastarého boha Pana. Ten se také vydařil znamenitě, jak je vidět tady kolem na screenshotech (vlastně fotkách).

Co mě totálně uzemnilo jsou bossové. Zatím jsem viděl tři a jeden lepší než druhý: lykantrop ve vesnici, troll na hřbitově a zlatý hřeb na závěr - gigantický Ledový titán!
Boj s ledovým titánem velkým jako desetipatrový dům má skutečně epický rozměr. Hrdina musí unikat Titánovým útokům, vyšplhat mu po těle a postupně zničit magické runy, které Titána drží pohromadě. Nádherně se na to kouká a navíc je to skvělá zábava!

Dočetl jsem se v recenzích na Internetu, že Castlevania kopíruje Shadow of the Colossus a God of War. Nevím, nemohu soudit,,ani jedno jsem nehrál. Jsem ale rád, že jsem si něco podobného mohl zahrát i na XBoxu (SotC i GoW jsou jenom pro Playstation).

Konečně mě trklo, že screenshoty ze hry na Xboxu se dají udělat pomocí fotoaparátu. Nejde to úplně uprostřed herní akce, ale při animovaných mezihrách to funguje docela dobře. Kvalita jistě není stoprocentní, ale lepší než nic.  Takže tyhle obrázky kolem jsou vůbec první moje screenshoty z Xboxu. Určitě ne poslední.

Civilization V: Dohráno - 7/10

Civilizaci V jsem dohrál s trošku smíšenými pocity. V poslední třetině hry jsem už totálně dominoval mapě. Rozhodl jsem se hrát na vědecký pokrok, zastavil jsem expanzi, zaparkoval své tanky a raketové dělostřelectvo blízko hranic a sledoval, jak se sousedi mydlí kopími a mušketami.

Po grafické stránce je hra opravdu hodně vydařená. Když se mapa odzoomuje, tak to připomíná skutečnou krajinu z výšky. To se opravdu povedlo.

Čím dál jsem ve hře byl, tím déle trvaly tahy. Ke konci to bylo víc čekání než vlastního hraní. Zajímalo by mě, jak se to chová na slabším stroji, když i na mé relativně nadupané mašině to bylo takovéhle čekací peklo.

Nakonec jsem  úspěšně vyrobil všechny díly kosmické lodi. Líbilo se mi, jak se na tahači svážejí do hlavního města.

Zkompletoval jsem raketu, vyslal ji do vesmíru - a - a nic. Žádná závěrečná animace se nekonala. Žádný oslavný chorál. Jenom suché, trapné okénko s obrázkem a textem. Tako to sorry, ale tohle u mě není žádný konec pořádné áčkové hry!

Ani pořádná statistika se nekonala. Žádné grafy jsem neobjevil. Jen trapná tabulka. Nuda, nuda, šeď, šeď. To mě tedy otrávilo.

Pamatuji se na předchozí díly, které na konci nabídly časovou osu a bylo možné na mapce sledovat historii. Tady nic takového není.

Jakkoliv je Civilizace V komplexní a vymakaná, určitě už ji znovu hrát nebudu. Jeden bod dolů za zpackaný konec, celkem 7/10.