Luxusní Story trailer na KCDII

 

Dragon Age: Veilguard - Dohráno, 8 z 10

Takže tak. Když bych to měl celé shrnout, hru jsem si užil. Jasně, spousta věcí se tomu dá vytknout. Ale spousta věcí také funguje na jedničku.

 

Hudba, grafika, zapamatovatelné postavy, celkový epický příběh, souboje s draky - to všechno hraje dohromady nadstandardně.

Jasně, není to RPG, ale akční hra. Hraje se to mnohem spíše jako God of War. Což není na závadu. Jen to nejspíš naštvalo spoustu fanoušků předchozích dílů, které RPG byly. Za ěm byl bojový systém v pohodě - nesedal jsem si z toho na zadek, ale nevadilo mi to. Balancování obtížnosti bylo akorát.

Itemizace byla podivná a systém vylepšování věcí tím, že najdu další exemplář téhož, byl vysloveně dementní. Z mého pohledu to rozbíjelo imerzi.

Některé dialogy byly špatné, ale zase nikterak tragické. Jiné byly v pohodě.

Lore se mi vesměs líbilo, dávalo to smysl a dobře pracovalo s motivy a postavami z předchozích dílů.

Level design byl na jednu stranu zábavný, na druhou stranu z toho jako sláma z bot čišelo, že lokace jsou levely navržené tak, aby se to dobře hrálo. Takový Minrathous nebo Treviso jako města nedávají smysl,  fungují právě jen jako herní koridory. Oproti tomu působí Star Wars Outlaws mnohem více uvěřitelně. V celé hře není jediný otevřený prostor. V tomhle smyslu i Inquisition fungoval lépe.

Questy a příběh o parník lepší než třeba Dragon's Dogma 2 anebo Star Wars Outlaws.

Dobře tam hrajou vedlejší postavy a skvěle fungují frakce. Podle toho, jak člověk hraje frakce a vztahy k companionům, může zásadně ovlivnit konec. 

Bohužel companiony nejde vyloženě ztratit anebo naštvat. Je jen možné compaiony vyignorovat - což se pak negativně podepíše v zakončení hry. To, že ve hře nejméně jeden companion musí zaplatit životem, slouží hře ke cti a přispívá to k epickému vyznění celé hry.

Finále je patřičně epické a naplňující. Když jsem to hrál, měl jsem z toho skvělý pocit.

Volby zejména v závěru hry jsou fascinující a mají dopad. Během hraní bych to nehádal, hra se tvářila docela lineárně.

 

Bohužel za mě hru jednoznačně sráží násilná woke propaganda. Kdyby toho nebylo, hodnotil bych hru 9 z 10. Takhle je to 8 z 10.

Dragon Age: Veilguard - Velké finále

 No a pak už nastal čas na finální bitvu. Museli jsme se probít do obleženého Minrathousu.

 

 

Hrozně se mi líbilo, když se k útoku přidaly všechny frakce, se kterými jsem po celou hru pracně budoval vztahy. Tohle byla skutečná odměna za správně zahranou hru.

 

Harding si vzala na starost boj s obřím illyriovým konstruktem. Tash jsem dal na starost ostatní síly.

 

S neve a Lucanisem jsem se vydal přes město.

Dokonce i zrádný manipulátor Solas mi slíbil  pomoc. Změnil se na obřího vlka a začal se rvát s obrovským démonickým drakem, ve kterém je ukryta Elgar'nanova nesmrtelnost.

Následovala malá mezihra, kdy jsem si mohl naposled promluvit s ostatními postavami. 

Znovu musím ocenit, jak dobře jsou vedlejší postavy ve Vailguardu udělané: s každou z nich jsem měl nějaký vztah a historii z předchozích questů.

Hodně dobrá je scéna, kdy Rook v márnici vzdává čest bezejmenným padlým.

 Naštěstí se podařilo zachránit Bellaru z Blightu. Sice vypadala strašně, ale přežila to.

 

A pak už jsme začal šplhat po obrovském blightovém šlahounu, který se vypínal nad městem až k vznášejícímu se paláci.

Nahoře v paláci na nás čekal Elgar'nan. Taky už pěkně prolezlý Blightem.

Řežba s Elgar'nanem byla docela náročná, ale když je člověk už vytrénovaný z předchozích boss fightů, dalo se to zvládnout.

 

Bohužel byl Elgar'nan stále nesmrtelný, dokud byl na živu jeho dračí Archdemon. A Solas coby vlk v souboji prohrával.

V tu chvíli přišla hvězdná hodina Bellary, která si sedla na Elgar'nanův trůn a převzala na chvilku vládu nad Blightem.

   

Blightová chapadla svírající Solase na chvíli povolila, Dread Wold se uvolnil a Archdemona zakousl.

No a to byl skoro konec. Elgar'nan byl smrtelný a mohl jsem ho sejmout.

 

Po zničení Elgar'nana zbyly ve Fade otvory, kterými do světa živých pronikali démoni a Blight. Jediná možnost, jak je uzavřít, bylo přesvědčit Solase, aby odešel do Fade a stal se jeho součástí.

  

  

Solas mi byl mi celou dobu sympatický a měl jsem ho docela rád. Navíc je to kámoš z Inquisition. Přesvědčit jej mi pomohla jeho bývalá láska Mythal, kterou jsem získal na svoji stranu již dříve v Crossroads. V podobě draka mi pomohla zabít prvního Archdemona-draka Ghilan'nain.

Jde to hrát i jinak - Solase oklamat nebo zabít (což je další plusový bod pro Veilguard). Jsem rád, že jsem se rozhodl jinak.

A aby to pro Solase bylo ještě příjemnější, Inkvizitorka - v tomto playthrough je to Solasova bývalá láska z Inquisition - se rozhodla, že do Fade vstoupí s ním. Což mi přijde jako dost důstojné uzavření příběhu Inquisition.

Kdybych na začátku hry nezpackal nastavení předchozí hry a správně si to naklikal tak, jak jsem Inquisition hrál - Inquisitor byl chlap, jeho láskou byla Cassandra a ne Solas - bylo by všechno jinak. Ale co už.

Dragon Age: Veilguard - Romance

 Když jsem se vrátil z Fade, zaběhl jsem do Lighthouse. Čekal mě finální útok. Ale ještě předtím se završila romance s Neve.

 

Už jsem tu psal, že Neve ze všech ženských postav jako jediná působí dospěle. Není afektovaná, je věcná, někdy smutná. To trvalo po celou hru až do konce.

 

Na Nev bylo vidět, že se tomu vztahu celkem brání. Což není divu, konec konců jsem vydal její rodné město drakovi. Ze všech postav měla Neve ke mně nejmenší loajalitu. Když už to nastalo, začala Rooka oslovovat přezdívkou Trouble.  

 

Takže to nakonec byl takový ten vztah dvou lidí, kteří mohou být těžko spolu, ale nemohou být bez sebe. To cením, ve hrách se to tak často nevidí.

 

Romantická scéna vygradovala ve vší počestnosti. Škoda, že si Veilguard v tomto aspektu nebere vzor v Baldur's Gate 3 nebo v Cyberpunku. Jak tak koukám na blog, i v Dragon Age: Inquisition pojali romantickou scénu odvážněji. Ale co už, rating nadevše.

Co jsem tak četl na Internetech, průběh vztahů je hodně odlišný podle toho, koho si Rook zvolí. Každá z partnerek (a partnerů - samozřejmě, hra je skrznaskrz woke, na to nezapomínejme) se v romanci chová úplně jinak. Což bych bral jako další plusový bod pro Veilguard.

Dragon Age: Veilguard - Vyřízení účtů s bohyní Ghilan'nain

Po dokončení všech quetsů nastal čas na finále. Ghilan'nain a Elgar'nan vyvolali zatmění slunce, aby mohli dokončit svoji dýku z Illyria.

   

Shromáždil jsem Veilguard a vyrazil do boje. Rozdělil jsem tým na dvě části. Druhý tým jsem dal na starost Davrinovi. 

 

Během postupu jsem musel jednu z kouzelnic pověřit rozbitím magických pečetí. Zvolil jsem Bellaru, protože jsem chtěl nechat Neve u sebe ve skupině. Neve se docla naštvala.

Obě rozhodnutí nakonec měla fatální dopady na další průběh.

Elgar'nan dokončil dýku.

  

Ghilan'nain byla chráněna illyriovým štítem. Musel jsem pobít její následovníky a rozbít  krystaly.

 

Volná  Ghilan'nain zaútočila na Davrinův tým.

   

Davrin bohužel utok bohyně nepřežil a propadl se do Blightu. Tak jsem přišel o prvního člena týmu. Bellaru zároveň omotala blightová chapadla a skončila v moci Elgar'nana.

 

Chudák  opuštěný Assan už mu nemohl pomoci.

 

Chvilku jsem si říkal, jestli bych se byl rozhodl jinak, kdybych věděl, že velitel druhého týmu zahyne. Davrina jsem měl rád. Jasně, byl bych se mohl zbavit protivné Tash. Ale asi bych se rozhodl stejně. Davrin byl hrdina a zemřel v boji. Nevolil bych jinak.

Lucanis dostal příležitost napravit nepodařený první útok.

 

Napodruhé nezaváhal. 

   

Tak jsme si vyřídili účty s prvním z bohů. Elgar'nana to jistě nepotěšilo.

Propadl jsem se do Fade, Ukázalo se, že mě Solas doběhl. Zmocnil se dýky a já jsem místo něj skončil ve Fade.

Ve Fade jsem našel mluvící sochy Bellary a Davrina. Mohl jsem se s nimi rozloučit.

Ukázalo se, že varric, který mě provázel celou hrou, byl jen Solasovou iluzí. Skutečný Varric zemřel hned na začátku hry při rituálu. Tohle je hodně slušný twist na úrovni filmů Ghost nebo Fight Club. Skoro by to člověka vybízelo, aby si hru znovu prošel a prověřil, že Varric skutečně celou hru mluví pouze s Rookem a ostatní členové týmu jej nevnimají.