Conan Exiles: Nečekaně zábavný survival

 Ani nevím, proč jsem zkusil Conan Exiles. Zcela nečekaně mě to chytlo a nepustilo. Po pár dnech intenzivní pařby už vidím, že CE je úchvatná řežba, survival jako kytka a k tomu navíc má skvělý model stavění.

Ale popořadě. Začátek hry rozhodně nenapověděl, jak velká pecka se z toho vyklube. Hra začíná v poušti, ikonickou scénou s ukřižováním z filmu Barbar Conan. Jen tentokrát je na kříži můj hrdina a Conan ho osvobodí. Tady se odehrává character creation - která je na jednu stranu docela chudá, co se týká například účesů a vousů, a na druhou stranu umožňuje u hrdiny mužského pohlaví nastavit i délka přirození.

A propos, nahota: tohle má Conan vyřešené výborně. Je možné nastavit filtr na úrovni serveru i na úrovni hráče, cože je super. Ano, CE je online hra - ale dá se docela plnohodnotně hrát i v single playeru. Což je můj případ. 

Celkem bez potíží jsem si vyrobil první oděv na zakrytí holého zadku, první zbraň, a doběhl jsem k řece, abych neumřel žízní. Na jižním břehu velké tropické řeky se toulají stvoření připomínající želvy s dlouhýma nohama. Skoro mě to odradilo, mám dost her, které si zjednodušují práci exotickými fantasy bestiáři, protože neumí udělat pořádná zvířata. To se ale změnilo, jakmile jsem přeplaval řeku a našel tam docela slušnou Afriku s gazelami, hyenami a krokodýly. A další biomy následovaly - později jsem  za velkou pouští našel krásnou savanu se lvy, tygry, slony, kudu a nosorožci! Nebylo co řešit, tady budu doma.

Mapa v Age of Conan je našlapaná epickými scenériemi a pozůstatky prastarých civilizací. Hned na začátku se pouští táhne jakási polorozpadlá dálnice, u řeky jsem našel dvě obří sochy jako vystřižené z Pána prstenů. V horách je plno starých chrámů a ztracených měst. Na každém rohu se otevírají fascinující scenérie - obří přehrada s rozbitým akvaduktem, skalnatá Black Galley anebo obrovská sopka na severu jsou prostě úchvatné.

Hra je docela slušně tuhá. Survival není problém - hlad vůbec, s žízní jsem měl problém jen jednou, mráz v horách na severu mě zabil, ani jsem nemrkl. Zato v boji jsem umřel mockrát - a vzhledem k tomu, že každá smrt v defaultním nastavení znamená nechat všechny věci na místě a probudit se v táboře nahý, je to dost husté. Snad dvakrát jsem přišel o všechno brnění i zbraně - a pak jsem toto nastavení vypnul. Naštěstí při lokálním hraní jsou všechny tyhle věci konfigurovatelné.