Red Dead Redemption 2 trailer

Nevypadá to vůbec špatně.

Deset let Zaklínače

Co dodat...

Dragon Age: Inquisition - Co bude dál?

Tak mám dohranou základní hru. Co bude dál?
Mám hotové všechny questy ve všech mapách. Nepočítám Requisition questy, které hra generuje ad infinitum. Také některé hledací questy nemám hotové. Abych kvůli dvěma kusům legendy znovu prolézal celé Hissing Vastes, to tedy opravdu nehrozí.
Zamrzelo mě, že se má herní láska Cassandra se po skonční hry stala novou hlavou Chantry - High Divine.

Kupodivu to, kdo bude hlavou Chantry určuje spousta drobných rozhodnutí učiněných během celé hry. Nedá se to jen tak jednoduše vrátit kousek před konec, aby člověk dostal jiné zakončení. Nu, konec konců, kdo může říct, že byl v posteli s papežem?

Nejvic mě štve, že díky tomu Cassandra opustila družinu. A samozřejmě jsem ji měl jako nejvíc namakaného útočného válečníka, se kterým jsem procházel ty nejtěžší boje ve hře. Blackwall je v boji nepoužitelný - druhého tanka nepotřebuji. Iron Bull zase málo vydrží a zdaleka nemá tak dobré vybavení.

Tři DLC si možmá zahraju a možná ne.Uvidíme.

Dragon Age: Inquisition, Dohráno, 9 z 10

Tak si to pojďme zhodnotit.
Hlavní předností, kvůli které budu na Inquisition vzpomínat, jsou skvělí hrdinové. Partička Inquisitorových pomocníků je krásně různorodá, každý má svoji osobnost, questy a agendu. Tak dobře udělané postavy jsem snad viděl naposled ve starém dobrém Baldur's Gate.
Je škoda, že autoři nezatlačili na pilu ohledně antagonismů a konfliktů mezi postavami. Parťáci sice schvalují nebo neschvalují jednotlivá rozhodnutí, ale nikdy se mi nestalo, že by se to nedalo sladit a někdo z družiny naštvaně odešel.
Graficky je hra uspokojivá. Nejvíc se povedly obličeje. Nejen hlavní hrdinové, ale i řadová NPC, která se mihnou v jednom dialogu, vypadají vymazleně a uvěřitelně. Tuším že animace těla mají všechny postavy plusmínus stejné, jen trpaslíci a Iron Bull se vymykají.

Architektura některých míst je doslova epická. Trpasličí město Valammar je asi nejlepší příklad těch lepších. Za venkovní mapy zmíním třeba nezměrné Hissing Vastes. Z jiných lokací ale bohužel trčí úspornost a low budget. Val Royeaux je podle mě parodie na hlavní město.
AI u sobojů je relativně slušná. Umím si představit, že to někdo hraje na těžkou obtížnost a na tahy. To je pak nejspíš úplně jiná hra. Při mém easy-akčním stylu hraní ale družina čtyř bojovníků fungovala docela slušně. Situací, kdy se mi parťáci zasekli v tunelu nebo za zdí, bylo minimum.

Inquisition má jedny z nejlepších cutscén, co se týká mimiky obličejů a postav. Chtě nechtě musím srovnávat s nešťastným Mass Effect Andromeda: Inquisition je o tolik starší a o tolik lepší! Cutscény jsou vůbec dost slušné, lepší jsem viděl snad jen u Witchera.

Důležitou roli má crafting. Narozdíl třeba od Witchera 3 se nejlepší věci nedají najít, ale musí se vyrobit.

Skvělý systém Wartable dodává hře pocit strategické hloubky.Vlastní hrad je uspokojivý, i když by mu slušelo trošku víc možností rozvoje.
Pojďme si teď posvítit na ty negativní věci.
Tempo hry není optimální. Zpočátku šlape jako hodinky, až do zničení Havenu. Jakmile se ale hra roztáhne do šířky, ztrácí se fokus a soudržnost. Nějak se ztrácí propojení na hlavní příběh. Tuším, že hra jde dohrát i bez toho, že by člověk vůbec vkročil třeba do Emerald Graves.

Některé mapy mě nebavily (ano, Exalted Plains, myslím vás). Jiné jsem si hodně užil (Emprise du Lion, Hissing Vastes).

Na můj vkus je hra až moc textově ukecaná. Nebavilo mě číst tuny a tuny vaty, kterou jsem neustále nacházel v podobě knih, svitků, legend a zpráv. Myslím, že toho bylo zbytečně moc. Kdyby se množství psaného textu zredukovalo na polovinu, možná by mě to chytlo víc.

Prostředí skoro nereaguje na akce hráče. Asi maximum interakce je oprava rozbitých mostů nebo postavení strážních věží v Hinterlands.
Hra svádí k hraní stylem čištění mapy, vybouchání všech NPC a splnění všech questů. Což jí nelze mít moc za zlé, tuhle tendenci má většina velkých her.
Trošku mě štvala recyklace herních prvků. Proč musí ti stejné jeleni pobíhat po zelených elfich lesích, mrazivé pustině i horké poušti? Aspoň tu texturu mohli udělat jinak. Ale to ne, je to úplně ten stejný jelen.

Třebaže jsem docela explorer, nepovedlo se mi zkompletovat žádnou tapisérii. U každé mi alespoň jedna kostička chybí.
Itemizace je předimenzovaná. Zhruba od poloviny hry jsem nenacházel nic, co bych mohl použít. Prakticky všechen loot jsem prodával.
Questy upřímně nejsou nic moc. Jen některé mají hloubku, nápad, příběh, vtip. Většina z nich je bohužel standardních, tedy banálních a repetitivních.
Hodně se povedly questy pro jednotlivé členy družiny. Když je navíc člověk vezme do party, je moc prima poslouchat jejich poznámky.
Sečteno a podtrženo: za mě 9 z 10. Hlavně kvůli skvělým postavám a promakaným obličejům. Bez nich by to bylo o bodík níž.

Dragon Age: Inquisition - Finále

Když jsem dodělal všechny questy a prohledal všechny mapy, podzemí i chrámy, nastal čas zúčtovat s Corypheem.

Armády Inkvizice se vypravily proti pevnosti Adamant.

Bojovníci Grey Wardens  proti nemrtvým Blight se nechali zlákat Corypheem ke krvavým lidským obětem.
Při souboji jsem otevřel trhlinu v prostoru a propadli jsme se do démonické říše Fade.

Tady je všechno pokřivené.

A žijí tu nevyslovitelné hrůzy a staří bohové. Musel jsem rozhodnout, který z Wardens se obětuje a který přežije.
Finální souboj s Corypheem. Musel jsem si poradit s jeho dračím společníkem.

S draky si teď už dokážu poradit bez větších problémů a ani tenhle nebyl výjimkou.

Ke konci hry jsem byl už tak natrénovaný, že finální souboje pro mě nebyly nijak náročné.

Zabil jsem draka a pak i Coryphea. Neměl moc šanci.

Game over.

Dragon Age Inquisition: Anatomie souboje s drakem

Zlatý drak v Hinterlands je první, kterého jsem ve hře potkal. A také jeden z posledních, kterého jsem zabil.

Jakmile jsme vstoupili do jeho teritoria, začal na nás nalétávat a plivat oheň.

Na nízkých levelech to byl několikrát oneshot. Než jsem měl šanci obstát, musel jsem nabrat levely, zkušenosti, výstroj a výzbroj.

Po několika náletech se drak přesune do svého doupěte v údolí na mořském břehu.

Při boji se několikrát zvedne a přeletí na nepřístupné místo. Když člověk hraje válečníka se štítem, nemůže dělat nic. Jen přepnout na lučištníka nebo mága a snažit se draka přimět k přeletu.

S Cassandrou jsme do draka řezali zblízka.

I když draci nepřelétají, mají nádherně dynamický pohyb. Točí se, hýbou se, hrabou tlapou po válečnících a plivou vzdálené útoky na mágy a lučištníky.
Moje tauntování na drakuy funguje jen omezeně. Své útoky rozdělují mezi všechny členy družiny, jak je napadne.

I na levelu 25 je každý souboj s drakem slušná zábava. Sice už mi nemůžou moc udělat, díky brnění a guardu jse docela nezranitelný. To ale neplatí o mých spolubojovnících.
Draci se jednoznačně povedli. Každý je trochu jiný, má jiné útoky, barvu i chování. Některý se nehne ze země, jiný se co chvíli zvedne a létá kolem.

Nejlepší souboj s drakem jsem prožil v Emprise du Lyon- Jsou tu celkem tři draci žijící ve stavbách podobných římskému colosseu.
Poslední z draků byl docela vražedný. Moje spolubojovníky likvidoval jako nic. Mě ale kupodivu moc neubližoval. Stíhal jsem si bez problémů dobíjet guard. Na druhou stranu jsem drakovi sám nedokázal moc ublížit, protože i on si nahazoval guard. Když mým společníkům došly léčivé elixíry, měl drak pořád ještě asi polovinu životů.
Ke konci boje jsem si vždycky na chvilku zvedl ze země Seru nebo Cassandru, aby mi pomohly drakovi ubrat trochu životů, než je drak zase poslal k zemi.
Bojoval jsem s ním snad půl hodiny.  Nakonec jsem ho udolal. Nebylo to pro mě riskantní, jen zdlouhavé. Ale rozhodně zábavné a nezapomenutelné.

Dragon Age: Inquisition - Družina v hospodě

Některé cutscény v Inquisition jsou prostě skvělé. Jako třeba Varricovo pozvání do hospody.

Pitka a karban s kamarády nemá žádnou příběhovou úlohu. Ale naprosto špičkově podbarvuje atmosféru. Po téhle scéně je jasné, že všichni kolem stolu jsou kámoši. Kteří spolu dělají, ale také se spolu umí pobavit.

Scéna geniálně vyvrcholí, když chudák velitel Cullen prohraje i oblečení a nahý prchá z hospody.

Vzpomněl jsem si na podobnou hospodskou scénu v Mass Effect: Andromeda. Tedy, možná měla podobné ambice. Ale nezafungovala. Tahle o tři roky starší je řádově lepší. Režijně, scénáristicky, graficky, zpracováním. Ve všem.

Dragon Age: Inquisition - Trpasličí síně

Valammar je trpasličí důl v Hinterlands.

Trpasličí architektura se v Inquisition hodně povedla a Valammar je podle mě jedna z nejhezčích lokací ve hře.

Do Valammaru jsem se pak podíval ještě jednou před koncem hry. A vůbec mi to nevadilo.

Tyhle nádherné trpasličí síně jsou schované pod přehradou v Crestwoodu.

Mimochodem, proč se pusté kopce nad přehradou jmenují Crestwood jsem doteď nepochopil.

Nicméně, po odpuštění přehrady se otevře průchod do trpasličích síní. A ty jsou velmi podařené.

 

Dragon Age: Inquisition - Drak z Exalted Plains

Zónu Exalted Plains upřímně nenávidím. Nemámí ji rád. Máhrozně nepříjemnou zvukovou kulisu, která mi jde vysloveně na nervy.

I tady žije drak A jak jinak - je to Pain In The Ass.

Je to drak elektrický. Což v kombinaci s bažinatým terénem tvoří smrtící kombinaci.

Několikrát mi usmažil proudem některého z mých spolubojovníků, kteří se neopatrně vydali přes kaluž vody.

Dragon Age: Inquisition - Hissing Vastes

Hissing Vastes je největší a asi i nejzajímavější zóna ve hře. Je tvořena noční pouští.

Poušť je opravdu masivní. Bez koně se to moc nedá. Jednotlivé Body Zajímavosti (Points of Interest :P) jsou docela hodně vzdálené jeden od druhého.

Skvělým prvkem téhle mapy je gigantické skalisko tyčící se nad pouští. To, že se dá dostat na něj a dokonce za něj, mě hodně příjemně překvapilo.

Tahle mapa se celá odehrává v noci. Škoda, že Inquisition neumí dynamické počasí. Takhle ale vynikne mapa s planoucím ohníčky prozrazujícími vzdálené tábory.

A ano, i tady žije drak.

Drak v Hissing Vastes je schovaný v údolí skrytém za tunelem.

Když jsem ho našel, pokojně spal.

Připadal jsem si trochu jako lovec trofejí. Ale co se dá dělat. Drak musel dolů.