Red Dead Redemption 2: Dohráno, 10/10

Tak jsem dohrál Red Dead Redemption 2. A nemůžu se z toho vzpamatovat. Nejlepší hra všech dob? Za mě ano. Ještě lepší než Zaklínač 3? Asi o chlup. Nepochybně dospělejší a komplexnější.

Je zajímavé, jak dobře hraje prostředí. Bavilo mě jezdit po Divokém Západě. Vlak, dostavník nebo autotravel na mapě jsem skoro nepoužil.

Hrozně dobře tu fungujou postavy. Opravdu tu probíhá jasný vývoj. A to nejen hlavního hrdiny, ale i jeho parťáků. Ze zpočátku celkem homogenní party banditů Dutche van der Linde se postupně klubou unikátní osobnosti, ke kterým si hlavní hrdina buduje vztah. A oni k němu.
John Marston, kterého Arthur zpočátku nemá moc rád. Kámoši Uncle a Charles. Zkušený Hosea nebo podrazácký Micah, ti všichni jsou plastičtí a skvěle uvěřitelní.

Charismatický Dutch postupně se měnící z leadera v gaunera. Jeho cesta je řím dál víc vroubená zbytečnou smrtí a krví, ale neustále v něm probleskuje velký vůdce, který se stará o svoje lidi.

Neskutečně tu hraje počasí. Jel jsem z hor ve sněhové vánici. Pak jsem sjel níž, kde padal sníh na zelený les. Pak mlha, déšť. Projel jsem mlhou a byl jsem dole u řeky, v dešti,  pod mrakem. Za chvíli vysvitlo slunce.

Je to western se vším všudy. S tragikou a neodvratnou tragédií hlavního hrdiny. Rockstar tu zopakoval trik z prvního dílu, kdy hlavní hrdina Arthur zemře, ale hra pokračuje dál s Johnem Marstonem. A kupodivu to opět zafungovalo.

Nemá smysl tu popisovat skvělý příběh, jeho zákruty a peripetie. Naházím sem jen pár screenshotů.

Rybaření funguje samo o sobě. A tenhle rybářský quest byl prostě skvělý. Jen tak si zarybařit s kámoši a pokecat.

Úžasný večírek celé party po osvobození malého Jacka. Chavierova hra na kytaru i Arthurovo neumělé pobroukávání. Jedna z mnoha nezapomenutelných pasáží ve hře.

Hra světla a stínu.

No a tenhle moment už vážně nepotřebuje komentář.  Jen tohle: myslím, že jsem takovýhle západ slunce zažil snad jednou za celou hru. Další důkaz, jak je engine vymakaný.

Za mě je RDR2 jasná desítka, není o čem diskutovat.

Transport Fever 2: Tycoon na pohodu

Transport Fever má ambice stát se novým Transport Tycoonem. Vláčky můžu, za jeden večer jsem si zablbnul. Stavění kolejí je fajn. Modulární nádraží dokonce super - tohle tu tuším ještě nebylo. Nádraží se dají krásně rozšířovat o další koleje, nástupiště a budovy. Moc fajn!

Potěší, že hra začíná hluboko v 19. století s koňskými dostavníky.  Je fajn propracovat se dějinami od dostavníků po dálnice a od parních mašinek po rychlovlaky.

Města se v čase mění, když jsou dobře zásobená, rozrůstají se. To hodně chválím.

Asi nejvíc tu chybí složitost a výzvy.  Není tu žádná konkurence ani akciový trh. Není možné zničit konkurenci. Finance jsou zredukované na úvěry a úroky. Podniky nelze stavět ani vlastnit, jen propojovat a zásobovat. Po jednom večeru hraní už mám společnost, která generuje slušné zisky.

Není tu moc co optimalizovat nebo řešit. Stačí mít jednoúčelové koleje, pro každou linku jednu. Ani údržba není o optimalizaci. Kde jsou ty časy, kdy jsem v Railroad Tycoonu přemýšlel, kam dám vodu, kam údržbu a kam písek na podsypání kol v kopci!
Hrát tuhle hru je zenová relaxace spíš než manažerská challenge. Třeba se ještě pochlapí mody. Ale i tak se to povedlo.