Red Dead Redemption 2: Herní extáze

Na Red Dead Redemption jsem se těšil od chvíle, kdy ho oznámili. Věřil jsem, že se ho dočkám i na PC. Byl jsem odhodlaný si kvůli tomu i koupit Playstation. Ale naštěstí nemusím. Jen jsem si koupil novou grafickou kartu.
Věděl jsem, že je to skvělá hra. Kdysi jsem to měl chvilku v ruce. Ale jak strašně moc skvělá, to jsem si musel až prožít na vlastní kůži.

Vyšlo to před týdnem a od té doby to hraju. Ještě pořád jsem nevyzkoušel všechno, co jde ve hře dělat. A je to přesně takové, jak jsem doufal. Jenom lepší. 

Už začátek hry jsou vizuální a atmosférické orgie. Brodit se ve sněhu, na koni nebo sám - ještě nikdy jsem neviděl tak skvělý sníh. Trošku se k tomu blížil Assassin's Creed 3, ale jen vzdáleně. Red Dead dokonce umí nechat stopy zapadat sněhovou vánicí.

Jsem nadšený z rozlehlosti herního světa. Z možností, které nabízí. Z neskutečného kvanta aktivit, ze kterých si můžu vybírat.

 Z atmosféry, který je ve hře od první vteřiny. Ze skvělých zapamatovatelných postav.

Tak třeba tenhle týpek je hajzl od prvního pohledu. Má pověst pistolníka n apenzi, ale je to jen špinavý žvanil a chovatel prasat.

Právě s ním jsem měl první pistolnícký souboj ve hře.

Městečko Valentine není nikterak velké, ale je krásně detailní a uvěřitelné.

Porval jsme se tam v baru, proletěl oknem a vymlátil jsem bar na třísky. Pak byl chvíli zavřený, než ho opravili.

Rval jsem se v blátě - a je to na mě vidět.

Tak jsem se musel v hotelu vykoupat.
V táboře našeho gangu se zatím moc nevyskytuju.Jen občas tam donesu peníze vymáhané od dlužníků anebo uloveného srnce.

V rámci jednoho questu jsem se dostal na jih do močálů. Aligátoří želva, kterou jsem tam ulovil, mi na koni zasmrádla, tak jsem jí musel vyhodit.

Prý je Red Dead dlouhá hra. Hraju to týden a jsem na 20%. Přál bych si, aby byla stokrát delší. Protože je to královská zábava.

Greedfall: Dohráno, 9 z 10

Greedfall jsem si užil víc než Assassin's Creed Origins a Odyssey.

Díky skvělému příbšhu a postavám, ke kterým si člověk opravdu buduje nějaký vztah. A taky je to dlouhé tak akorát.

Jasně, má to mouchy. Technicky to není tak dokonalé. Nedá se tu dělat tolik různých věcí. Domy se opakují, a tak dále - viz první post o téhle hře.

Já jsem se bavil. Užil jsem si to. Bavilo mě procházet ten svět a balancovat mezi frakcemi.

 Za mě 9 z 10.

Greedfall: Jak to skončilo

Rozhodl jsem se Constantina zabít. Byl zjevně šílený.

 

Konečně jsem pochopil název hry. Greedfall. Pád chtivosti. To byla Constantinova chtivost.
Na konci hry není animace, jen statické obrázky. Moc vydařené.

Greedfall: Příběh

Příběh Greedfallu má zajímavý oblouk. Skvělý začátek v Seréné završený prvním setkáním s ostrovním démonem. Dechberoucí animace. a zážitek.

Na Teer Fradee jsem se zpočátku seznamoval s prostředím. Běhal jsem mezi městy, objevoval domorodé klany.

 

Postupně jsem si budoval reputaci s jednotlivými frakcemi a získával společníky.

Hlavní linka se točí kolem malichoru - záhadného moru, který decimuje domovský světadíl. Tady se jím nakazí Constantin, můj bratranec.

 

Moc povedená je questová linka ze San Mattheus. Je o objevování, že uctívaný prorok církve Světla navštívil ostrov Teer Fradee v minulosti a dokonce se zúčastnil místních rituálů.

V kombinaci s působením inkvizice Ordo Luminis to je docela třaskavá kombinace. Naštěstí díky Petrusovi se podaří inkvizici zastavit a následně porazit.

Když jsem zjistil, že Constantinovu nákazu má na svědomí místní obdoba doktora Mengeleho, měl jsem chuť Hikmet srovnat se zemí. Naštěstí jsem to neudělal.

Constantin zjevně trpí. Malichor se ho zmocňuje. Takže jsem hledal lék a díval se, jak je Constantinovi stále hůře.

Pak jsem našel domorodého šamana, který Constantina úspěšně léčil. A v tu chvíli se to začal komplikovat.

Constantina unesl domorodý král. Stopoval jsem ho a bojoval s ním. Constantina jsem zachránil - ale ten se začal měnit.

Malichor byl pryč, ale Constantin byl prorostlý domorodými rituály a kouzly.

Řešení volby nového domorodého krále - mimochodem jsme si vybral sympaťáka  Duncase, jako asi všichni.

A pak začaly útoky dvokých bestií na města i na domorodé kmeny. Tady začala hra být trochu otravná a repetitivní. Věděl jsem, že se blížím ke konci, ale musel jsem běhat z místa na místo, hasit požáry a bojovat s nestvůrami.

No a pak jsem se setkal s místním bohem ostrova. A vyjevilo se, že Constantin zneužívá rituály a chce se sám stát nejvyšším bohem.

Závěrečná bitva - před ní opět oběhnout všechny frakce a ujistit se že pošlou armádu. A pak se probojovat přes nestvůry až k Constantinovi.

 

 

Finální souboj a finální volba. Zabiju Constantina, anebo se k němu přidám?