Zkusil jsem si zahrát Demigod. Je to vysoce specifická RTS/RPG hra dělaná na multiplayer. Já jsem si to zahrál na PC v singleplayeru, což jistě degraduje výsledný zážitek. Ale rozhodně jsem se nenudil.
Demigod se otevřeně hlásí k modu Dotta pro Warcraft III. Já jsem Dottu nikdy nehrál, jen jsem viděl bráchu Ninjagona, který to intenzivně pařil, když čekal na vydání WoW: Burning Crusade.
Na první pohled do očí praští překrásná grafika jedotlivých bojišť. Arény jsou gigantická umělecká díla, vznášející se v prostoru. Moc krásně se na to kouká.
Zjednodušeně o hratelnosti: o mapu bojují dvě frakce, každá má 4 hrdiny - Demigody. Demigodi normálně levelují po vzoru RPG a mohou nakupovat různé předměty, které dost výrazně boostují jejich statistiky. Každý Demigod má čtyři základní bojové vlastnosti. Gigant, se kterým jsem hrál - ten ohromný s věžemi na ramenou - měl úder AOE kladivem, potom transfer života z budov na sebe, stavění dvou obranných věží a házení balvanem. Každý z demigodů je unikátní co do vzhledu i co do vlastností, tenhle gigantický hoch je ale ultracool. Potěšila mě možnost dokoupit mu na hlavu trebuchet a na rameno věž s lučištníky, časem upgradovaná na laserovou věž. Ostatní hrdinové jsou proti němu přece jen nudní chcípáci.
Kromě toho se z portálů rozesetých po mapě automaticky spawnují menší vojáci, které ale nelze řídit. Takový kanonenfutter. Podle toho, jak demigodi postupují, se fronta posouvá na území jedné ze stran, až k centrální pevnosti.
Chtěl jsem tuhle hru jenom vyzkoušet věda, že si stejně v singleplayeru zkouším jenom odvárek z celkové hratelnosti. Přesto mě to chytlo a nepustilo, dokud jsem nedohrál turnaj. Pravda, na nejnižší obtížnost, ale přece. Překvapivě zábavná záležitost.
Škoda jen absence ostatních módů - kromě tournamentu je tu jen multiplayer a skirmish. Byl bych klidne hrál dál, mít co.
Když brácha hrával Dottu, byly to často partie přes hodinu. Tady na nejměkčí obtížnost (ano, my po třicítce jsme opravduy lamy :-P ) jsem projel osmikolový turnaj za pár hodin - jedno kolo do dvaceti minut, tipuji.
Demigod je i na konzole. Věčná škoda, že se to nedá hrát ve split screenu na XBoxu!

Na první pohled do očí praští překrásná grafika jedotlivých bojišť. Arény jsou gigantická umělecká díla, vznášející se v prostoru. Moc krásně se na to kouká.


Chtěl jsem tuhle hru jenom vyzkoušet věda, že si stejně v singleplayeru zkouším jenom odvárek z celkové hratelnosti. Přesto mě to chytlo a nepustilo, dokud jsem nedohrál turnaj. Pravda, na nejnižší obtížnost, ale přece. Překvapivě zábavná záležitost.

Když brácha hrával Dottu, byly to často partie přes hodinu. Tady na nejměkčí obtížnost (ano, my po třicítce jsme opravduy lamy :-P ) jsem projel osmikolový turnaj za pár hodin - jedno kolo do dvaceti minut, tipuji.
Demigod je i na konzole. Věčná škoda, že se to nedá hrát ve split screenu na XBoxu!