středa 1. ledna 2014

Assassin´s Creed IV: Závěrečné hodnocení - 10/10

Tak tedy jsem dokončil ACIV, jednu z nejlepších her, jakou jsem kdy hrál. Už jsem tu psal o skvělé grafice a širokých možnostech herních mechanismů.

Příběh hry je hodně epický, ale přesto má několik drobných vad na kráse.
  • Ve snaze postihnout co nejvíce historických postav se hra stává místy trošku nepřehlednou. S výjimkou Černovouse Thatche a Calico Jacka Rackhama (předloha Jacka Sparrowa z Pirátů v Karibiku?) mi ostatní piráti, jako je Hornigold nebo Vane, místy splývaly. V příběhu hráli až příliš epizodní roli. 
  • V příběhu hry je jedno trestuhodné klopýtnutí. V 8. sekvenci Kenwaye a Vana vysadí vzbouřená posádka na pustém ostrově. Vzpouru inicioval Calico Jack. Vane se na ostrově zblázní a Kenway s ním podstoupí docela zajímavý souboj. Pak se dozvíme z rozhovoru, že Kenway se sám zmocnil projíždějící rybářské lodi, dostal se z ostrova a získal zpět svoji loď Jackdaw od Mary Read a prvního důstojníka Abewaleho. Přijde mi, že to je dost neobratný oslí můstek: bývalo by mohlo být hodně zajímavé v roli Jacka skutečně prožít dobytí rybářského škuneru a pak znovu získal Jackdaw od Calico Jacka zpět.
  • Stede Bonnet, který hraje na začátku hry docela důležitou roli, po Černovousově smrti náhle mizí a do konce hry už se neobjeví. Možná někde ve hře je nějaké vysvětlení, ale rozhodně mi uniklo. Musel jsem si to přečíst až na webu.
Přes tyto nedostatky jsem si ACIV výborně užíval. Hra je krásná, vymakaná a neskutečně hratelná. Od začátku do konce je to zábava. Ať už se proháníme ulicemi Havany nebo Nassau, hledáme poklady na pustých ostrovech anebo za kormidlem Jackdawa šíříme hrůzu na vlnách Karibiku, je to super zábava.
Nepřestává mě šokovat a fascinovat (v dobrém slova smyslu), jak se autoři popasovali s námořními souboji, umělou inteligencí lodí a bojem po zahákování. Je neskutečné, jak dobře tu fungují Edwardovy akrobatické schopnosti: dokáže šplhat po ráhnech, skákat z jedné lodi pohybující se lodi na druhou, fungují tu Air Assassination i všechny ostatní vychytávky. Hra i na moři stoprocentně ctí herní mechanismy známé z pozemního prostředí.
Hodně tuhou, ale i zábavnou záležitostí jsou Legendary Ships - sada pěti nejtužších lodí ve hře. Jedna každá z nich je výzva jako hrom, dohromady pak zábava na několik hodin.
Získal jsem stoprocentí synchronizaci, našel jsem všechny skryté poklady a odemkl jsem si všechny obleky. Nechci tvrdit, že hledání desítek truhliček s poklady všude po mapě byla nějaká extra zábava - ale taky nemůžu říct, že bych se u toho extrémně nudil. Byla to prostě jedna z výzev.
Paranormální rozměr ACIV se konečně odpoutal od Apple of Eden, které vévodilo všem předchozím hrám s Eziem. Nápad s The Sage - postavou muže, který se reinkarnuje v různých věcích a snaží se znovu vzkřísit Juno, jednu z Ancient Race - je zajímavým oživením. Odkazy na dänikenovskou tématiku (křišťálová lebka, The Observatory) jsou decentní a neobtěžují. Stejně tak paralelní sekvence v přítomnosti, odehrávající se v herní firmě Abstergo Entertainment.
Game over. Závěrečné titulky se moc pěkně promítají na pozadí Edwardova rozhovoru s malou dcerkou. Říká jí, že při plavbě piráty docela určitě nepotkají. Už žádní nezbyli.
Hra končí, Edward Kenway končí svoji pirátskou kariéru a vrací se z Karibiku do Londýna. Jako jeden z mála hrdinů pirátských časů dokázal přežít a vystoupit z kolotoče pirátského řemesla. O několik let později vidíme Edwarda v divadle s malým synkem Haythamem, kterého známe z ACIII.

Výjimečná hra. Za mě 10 z 10.

Žádné komentáře: