úterý 25. listopadu 2008

Call of Duty 5: Okinawa a Berlín

Finále tichomořské kampaně je na Okinawě. Bojiště s next-gen grafikou je velice působivé, vizuální pastva pro oči. Herně je to celkem lineární, nuda, šeď. Není to špatné, ale na zadek se z toho neposadím.
Na vrcholku hřebenu je japonský zámek, který je třeba nejprve dobýt a následně udržet. Bitva o udržení je jednou z mála defenzivních misí. Japonci se valí opravdu ze všech stran, řev "Banzai!" mě donutil mnohokrát ustupovat (nenaučil jsem se bojovat tělo na tělo pomocí klávesy V, jakmile se útočící japík dostal až ke mně, byla to konečná).
Při tom je k dispozici letecká podpora. kterou lze čas od času zavolat - když hoši vyloží svůj náklad, je to nářez, třese se země. O to horší byla situace, kdy nálet selhal a cenné bomby spadly zbůhdarma mimo cíl - a japonský útok se protáhl o další nekonečné minuty. Jako finále kampaně to fakt nemělo chybu, moc fajn.
Německá kampaň končí Reichstagem. Nejprve pracné probojování dovnitř, pak bitva o každý metr chodeb. Potěšil interiér Reichstagu, který je hodně podobný jako dnešní. Jedním z nejhezčích momentů ve hře bylo sestřelení nacistické orlice visící nad řečništěm pomocí bazuky. Odstřelování bránících se Němců z balkónu pomocí odstřelovačské pušky jsem si vysloveně vychutnával - tumáš, nácku!
Samotné finále na střeše Reichstagu je prostě dokonalé. Chudák vlajkonoš Černov zakokrhal v boji o střechu, tu se hlavní hrdina chápe rudého praporu a slavně míří ke stožáru. Tu však z úkrytu skáče zbabělý esesák a poslení kulkou posílá hrdinu na zem, aby sám byl rozstřílen na sr@#ky věrným bolševickým parťákem Reznovem s vizáží Lenina. Hrdina slábnoucíma rukama znovu zvedá ruskou vlajku a z posledních sil ji vytahuje na stožár ...

Žádné komentáře: